Při úklidu jsem našla rozepsaný deník svého muže. Chápu, že je to určitým způsobem porušení důvěry a vyzrazení tajemství, ale je to anonymní a myslím, že i ostatní by se měli pobavit úspěchem mého muže tak jako já.
Pondělí
Jsem sám doma. Žena odjela na týden k matce. Dům je můj, vesmír je v rovnováze. S mým věrným psem jsme navázali oční kontakt a oba víme, že tohle bude legendární týden. Rozhodl jsem se vše zaznamenat pro příští generace, aby věděli, je se to prostě správně dělá.
Vytvořil jsem precizní logisticko-operativní plán. Žádné ženské pobíhání od ničeho k ničemu. Propočítal jsem harmonogram: vstávání, hygiena, stravování, úklid, venčení. Vyšlo mi, že budu mít zhruba 6 hodin čistého času denně na videohry, doutník a seberozvoj. Nechápu, proč z toho ženy dělají takové drama a pořád si stěžují na vyhoření. Je to jen otázka správného projektového řízení.
Večeříme steak. Já i pes. Svíčka na stole (kvůli atmosféře), sváteční prostírání, ve váze růže. Pes dostal paštiku jako předkrm, pak maso a keks. Piji archivní červené, kouřím doutník a přemýšlením, že bych mohl napsat knihu o efektivitě v domácnosti.
Úterý
Provádím první optimalizaci procesů. Snídaňový odšťavňovač na pomeranče je inženýrský omyl – vyžaduje 20 minut mytí 14 plastových součástek kvůli jedné sklenici džusu. Řešení: Pomeranč se jí vcelku i s kůrou, nebo se pije pivo (obsahuje B-komplex a sklenice se po opláchnutí studenou vodou dá použít znova).
Psovi jsem vysvětlil koncept úsporného režimu. Tři misky na jedno jídlo je čistý luxus. Odteď má všechno v jedné hromadě.
Chlapský objev č. 1: Párky lze ohřívat v rychlovarné konvici společně s vodou na kávu. Ušetřena jedna hluboká pánev a plyn.
Vysávání? Nesmysl. Stačí zavést pravidlo – kdo projde dveřmi, nesmí zvedat nohy a špínu prostě zašoupe do rohožky. Psovi jsem tlapky obalil malířskou páskou. Když se zašpiní, jen sloupnu vrstvu.
Středa
Domácnost se začíná bránit. Vyskytly se neplánované komplikace.
Stlaní postele je sisyfovská práce a absolutní ztráta energie. Chlapské řešení: Spací pytel rozprostřený přímo na matraci. Ráno z něj jen vyklouzneš jak had z kůže, večer do něj zalezeš. Postel zůstává vizuálně nedotčená.
Vaření je neefektivní. Koupil jsem dehydratované guláše v sáčku. Jídlo se nemá připravovat déle, než trvá jeho konzumace.
Ucpal se dřez. Místo volání instalatéra nebo ztráty času s krtkem jsem aplikoval Chlapské pravidlo č. 1 (Když to nejde silou, jde to větší silou) – použil jsem kompresor na auto s tlakem 4 bary a usazenina neměla šanci – byla odstřelena hluboko do potrubí. Syčelo to, ale dřez teče. Trochu zatéká do linky, ale to vyřeší izolepa.
Čtvrtek
Pomeranče jsou zakázány. Kupuji džus v krabici.
Při vstávání ze spacáku jsem si hnul se zády. Řešení: Horká sprcha nebyla k dispozici, protože ve vaně skladuji špinavé nádobí (aby nebylo na očích). Místo toho jsem si záda prostříkl sprejem WD-40 a převázal se stahovacím kurtem na auta. Funguje to, držení těla je perfektní.
Přestal jsem se holit a čistit si zuby dvakrát denně (stačí žvýkačka a doušek borovičky na dezinfekci). Získal jsem tím 12 minut času, které okamžitě investuji do ležení.
Nádobí je nepřítel. Se psem jsme přešli na model „jedna miska, jeden pán“. Já jím přímo z hrnce dřevěnou vařečkou. Pes žere ze země. Je to přírodní, jednoduché a nenechává to žádnou uhlíkovou stopu.
Pátek
Párky z konvice ranní: dobré. Párky obědové: průměrné. Párky večerní: lehká nevolnost a lehký halucinogenní stav.
Odpadkový koš přetekl. Problém s vynášením koše jsem vyřešil větším pytlem na odpad – odpadky udusávám těžkou zimní botou. Navíc do jednoho 30l pytle se při tlaku 80 kg vejde až 120 litrů odpadu.
Kuchyňská linka začíná žít vlastním životem. Objevila se tam nová civilizace plísně. Postříkal jsem ji čističem na brzdy. Plíseň zmizela, ale v kuchyni nelze škrtnout zápalkou, aniž by hrozil výbuch.
Pes odmítá suché granule. Zkouší mě zlomit očima. Dala mu zabrat i ta malířská páska na packách, vypadá jako zraněný voják z Vietnamu.
Sobota
Proč se večer svlékat, když se ráno musím zase oblékat? Spím v džínech a mikině. Ušetřený čas: 4 minuty denně.
Nervová soustava vykazuje známky mírného poškození. Pes nadrobil u gauče. Vyjel jsem na něj: „Já tady nejsem tvoje služka! V tomhle domě se bude dodržovat nějaký řád!“. Hned jak jsem to dořekl, zamrazilo mě. Zním jako moje žena – je to psychologická válka.
Odpoledne volala žena. Ptala se, jak jsem na tom s praním a mytím oken. Nevím, jestli můj hysterický smích pochopila, ale na víc jsem se nezmohl.
K obědu byl guláš přímo ze sáčku. Neohřátý, rovnou nad dřezem. Dásně mě bolí a lehce krvácejí. Mám podezření na kurděje. Přemýšlím o Amundsenovi a o tom, jestli nesníst svého psa. Pes to z mého pohledu pochopil a odešel se schovat pod postel.
Neděle
Probudili jsme se oba zesláblí. Zrak se mi mlží. Ležíme se psem v posteli a díváme se v televizi na pořad o vaření. Když tam dávali zahuštěný vývar, pes hlasitě zafňukal a mně stékala slina po bradě.
Už nemám sílu čelit systému. Pokusil jsem se otevřít konzervu, ale selhal mi úchop v pravé ruce.
V posledním záblesku lidského rozumu a vojenské taktiky jsem zavelel k ústupu.
Odplížili jsme se do nejbližší restaurace. Seděli jsme tam tři hodiny. Já snědl svíčkovou, polévku, dva dezerty a vypil litr kofoly. Pes dostal pod stolem tři klobásy. Oba jsme plakali štěstím, když jsme viděli čisté talíře a příbory, které po nás BUDE MÝT NĚJAKÝ JINÝ ČLOVĚK.
Nekompromisní závěr
Návrat do zdevastovaného domu nepřipadal v úvahu – ta zóna je biologicky nestabilní.
Pronajal jsem na zbytek týdne pokoj v čtyřhvězdičkovém hotelu. Pes leží na nadýchané posteli, já mám na sobě župan a popíjím z minibaru.
Když to spočítám: Hotel na 3 noci: 8 000 Kč. Professionalní hloubková dekontaminace našeho domu specializovanou firmou, kterou musím objednat před návratem ženy: 15 000 Kč. Ten pocit, že jsem všem dokázal, jak dokonalý systém jsem vymyslel, a že chlap zvládne domácnost bez jediného zaváhání? K nezaplacení.
Až se z toho zánětu dásní a posttraumatického stresu trochu zotavím, sepíšu o tom všem příručku pro muže. Pracovní název: „Jak vše zvládnout a nevzdat se“